Marmeládová lady Renata Zezulková z Otrokovic dobýbá svět

Příběh Renaty Zezulkové je sladký. A také voní. Nejen ovocem, ale i decentně po alkoholu, a hlavně úspěchem a nadějí, že nikdy není pozdě postavit se na vlastní nohy a začít si plnit sen. „Mně se to tedy povedlo až na stará kolena,“ směje se paní Renata.

U dam se sice nesluší prozrazovat věk, zde je to ale důležité, a Renata Zezulková s tím navíc nemá problém. Někdejší úřednici je dvaapadesát a naplno se osamostatnila až před necelými třemi lety. Pod značkou MarmelLady začala vyrábět marmelády a džemy a k jejímu vlastnímu překvapení k ní ze světa přilétají prestižní ocenění.

Přesto se „marmeládová lady“ ostýchá sama o sobě vyprávět. „Přijde mi, že na mně a na tom, co dělám, není nic zajímavého,“ krčí v rozpacích rameny. Posuďte sami, zda má, či nemá pravdu.

Dlouhá léta strávila v kanceláři. Úřednický nutný stereotyp ale Renatu Zezulkovou nenaplňoval. „Toužila jsem po něčem vlastním. Snila jsem, že budu mít květinářství, bistro nebo kavárničku, zkrátka něco svého, čemu bych mohla vlastní tvořivostí dávat směr.“

Když se osamostatnily děti a do banky zamířila poslední splátka hypotéky, paní Renata se nadechla, ze dne na den dala výpověď a skočila do nejistého, ale vzrušujícího dobrodružství. Aby to nebylo tak úplně hrr, prožila epizodu v neziskové organizaci, v jejíž prospěch dává dodnes pět korun z každé prodané sklenice džemu nebo marmelády.

Právě na výrobky z čerstvého ovoce se čerstvá živnostnice zaměřila. Byla to přirozená cesta, protože vyrůstala na vesnici v domě s velkou zahradou, takže přísun ovoce byl během sezony prakticky neustálý a zpracování ovoce prostřednictvím zavařování se nabízelo.

„A když byl plný špajz, začaly se džemy nabízet všem známým okolo. Ty mé mnohým zachutnaly, takže si je třeba objednali jako firemní dárky. To už byla pobídka, že bych mohla v tomhle oboru zkusit podnikat, a nakonec jsem se k tomu s podporou manžela vážně odhodlala.“

Hned při rozjezdu firmy chtěla paní Renata vědět, co dělá dobře, a především co špatně, chtěla zpětnou vazbu. To byl důvod, proč odeslala marmeládu do Británie na soutěž Original Marmalade Awards, jakýsi světový šampionát těchto produktů. Zpětná vazba ovšem nakonec nespočívala v kritice, nýbrž v něčem, co soutěžící z Moravy vyrazilo dech: její marmeládě byla udělena bronzová medaile.

„Touhle medailí to tak nějak celé začalo,“ říká oceněná žena, přičemž nezůstalo pouze u zmiňovaného bronzu. Ze stejné soutěže brala poté dokonce zlato, bodovala i v jiném anglickém klání, londýnské Great Taste, která by se dala připodobnit k michelinskému hodnocení, poněvadž uděluje kulinářským výrobkům hvězdy. Těchto hvězd „spadlo“ do Otrokovic hned několik.

Zaujmou kombinace oceněných marmelád a džemů. Premiérová cena z bronzu se týkala pomeranče s kávou a i následující triumfy byly za originální recepty: za pomeranč s rakytníkem, za citron s becherovkou, za červený grapefruit s medem, za meruňky s angreštem a kubánským rumem.

Při vypočítávání toho, co se jí povedlo, se Renata Zezulková spontánně rozesměje: „Měla bych se nad sebou zamyslet – když to tak sama slyším, je to skoro samý alkohol! A ke všemu jsem ještě punc Regionální potraviny dostala za višně s rumem. Vhodný alkohol se ale k marmeládám a džemům chuťově hodí a hezky je provoní.“

Na vysvětlenou: marmeládou se podle striktní specifikace smí označovat pouze výrobky z citrusů a s určitou gramáží cukru, která je dělá hodně sladkými, na české zvyklosti až moc. Proto dělá Renata Zezulková podstatně více džemů, u nichž může navíc využít lokální ovoce, které ráno kolikrát sama nasbírá a ještě ten den zpracuje.

Marmeláda nebo džem, jisté je, že majitelka a zároveň jediná zaměstnankyně firmy (občas jí samozřejmě ochotně pomáhá její manžel) ráda experimentuje, zkouší nové a nové chutě. Občas jí lehce pomůže i náhoda. „Meruňky s angreštem jsem povařila trochu déle, takže hmota zkaramelizovala, já vše chtěla v podstatě nějak zachránit a napadl mě kubánský rum,“ prozrazuje Moravanka pobaveně, jak přišla na jednu z mezinárodně oceněných příchutí.

Asi nejvíce pyšná je na svoji marmeládu Pomeranč s rakytníkem. To byla její první zlatá medaile z The World's Original Marmalade Awards v Anglii. Letos již byly 2 zlaté a jedna stříbrná. Jak sama říká, vzala si k srdci připomínky porotců z minulých let a letos to cinklo hned 3x.

Jako úřednice Renata Zezulková fantazii zapojovat nemohla. Teď si vše vynahrazuje v malé provozně na kraji Otrokovic. „A je mi moc dobře,“ uzavírá spokojeně.

(Text publikoval portál forbes.cz, Magazín PATRIOT tento materiál publikuje se souhlasem autora, redaktora magazínu Forbes Filipa Saivera)

MarmelLady

Pochází ze Štítné nad Vláří, krásné vesnice na okraji Bílých Karpat, v rodném listu má místo narození Slavičín, rok 1969.

Je vdaná, s manželem Stanislavem vychovala dvě děti, nyní jí dělá radost i jedna vnučka.

Ve volném čase ráda cestuje, sportuje, pěstuje kytky. Pokud to jen trochu jde, tak nejraději tráví volný čas s vnučkou.

Projekt je naplněním velké lásky k vaření, úcty ke krásnému kraji Bílých Karpat a tradicím našich valašských předků.

Renata Zezulková vyrábí džemy, čatní a sirupy ručně z nejkvalitnějších surovin převážně z vlastní zahrady nebo od ověřených místních dodavatelů.

Získala ocenění na soutěži Original Marmalade Awards,

Na kulinářských Oskarech, jak se říká možná nejprestižnější soutěži Great Taste, uspěla její marmeláda z červených grapefruitů s medem. V konkurenci téměř 13 tisíc výrobků zaslaných z více než stovky různých zemí dostala hned dvě hvězdy.

Zpracovává ryngle, mirabelky, špendlíky, jeřabiny, výhradně čerstvé suroviny.

Pro výrobu používá minimální množství cukru bez přidání stabilizátorů, zahušťovadel, ochucovadel.

Pro doladění hustoty používá citrusový pektin.

Unikátní je i design výrobků, motivy prolínající se celým sortimentem jsou autorským dílem výtvarnice Jany Svobodové, Atelier Radost.

Z každé prodané skleničky věnuje Radka Zezulková 5,- Kč sociálně terapeutické dílně otrokovické pobočky NADĚJE.